Prokratinace a její vliv na výkon zaměstnance

Asi znáte ten pocit, kdy je potřeba vykonat něco nepříjemného a vy radši uklidíte celý byt, umyjete okna, přerovnáte knížky v knihovně podle velikosti a pak ještě jednou podle abecedy, až konečně po několika hodinách skončíte naprosto vyčerpaní a neschopní se do toho otravného úkolu pustit. A další den je to tu znovu. Tendence odkládat různé úkoly na později se nazývá prokrastinace. Pro toto slovo není v českém jazyce odpovídající ekvivalent. Nejde totiž o lenost či liknavost. Líný člověk je spokojený člověk, protože je smířen a spokojen s tím, že nic nedělá, zatímco prokrastinující člověk trpí.

Udělám to později...

Prokrastinace je problém zasahující všechny funkce člověka. Na úrovni kognitivní jde o vnímání a uvažování nad činností. Činnost, které se prokrastinující vyhýbá, je vnímána jako nepříjemná, což může mít mnohé příčiny. Společným jmenovatelem je zde ale úzkost. Prokrastinující osoba se kupříkladu může obávat špatného hodnocení své práce a proto ji odkládá, "až se na to bude cítit lépe", což ovšem znamená nikdy, protože příčina netkví ani tak v riziku negativního hodnocení práce, jako spíše v obyčejnému strachu z tohoto hodnocení. Dalším důvodem bývá perfekcionismus, který je extrémně vyčerpávající. Perfekcionističtí lidé vkládají do své práce mnohonásobně více energie než lidé, kteří nemají obsesivní touhu být dokonalí. Z jednoduché práce se tak může stát obrovský projekt, na který je třeba vyhradit spoustu času, protože musí být perfektní.

Emoční prožívání prokrastinujícího člověka je pak ovlivněno silnou úzkostí a pocity viny, které se s prodlužující dobou prokrastinace zhoršují a vytváří tak bludný kruh, kdy se člověku nechce pracovat a čeká, až "na to bude mít náladu", která se ale s ubíhajícím časem jenom zhoršuje. Na té nejdostupnější úrovni, tzn. na úrovni chování, je pak člověk neklidný, nervózní a zdánlivě velmi akční. Bohužel je ale akční ve všem ostatním, než v tom, co by měl dělat.

Riziko práce z domu

Zřejmě největším problémem je prokrastinace u lidí pracujících z domova, kde mají k dispozici takřka nekonečnou škálu možností, jak se práci vyhnout. Vždycky je potřeba něco uklidit, posekat trávník nebo si konečně od souseda půjčit vrtačku a opravit skříň. Tento typ prokrastinace však nemá výraznější ekonomický dopad, neboť většina zaměstnanců pracujících z domova je placena za vykonanou práci a ne od hodiny. Jednou z účinných metod, jak se vyhnout odkládání úkolů při práci z domova, je vytvořit si prostředí simulující kancelář. Dobrým nápadem je tak pracovna. Jistou cestou do pekel je naopak práce v posteli nebo v obývacím pokoji při puštěné televizi.

Výzkum serveru salary.com z roku 2007 ale zjistil, že i běžný zaměstnanec pracující v sídle firmy vyplýtvá denně až 20% času tím, že prokrastinuje. Ekonomické a společenské náklady jsou tedy obrovské, nehledě na osobní nepohodu zaměstnanců a konflikty, které prokrastinace vyvolává na pracovišti. Jiný výzkum prokázal tendenci k prokrastinaci až u 90% vysokoškoláků. Stačí se zeptat kohokoli, kdo píše diplomovou práci. Právě velké projekty, mezi které psaní diplomové práce bezesporu patří, jsou úrodnou půdou pro prokrastinaci. Je nutno je udělat, závisí na nich celý budoucí život jedince a i po jejich splnění ho nečeká nic jiného než nepříjemná obhajoba s nejistým výsledkem. Zajisté není těžké představit si celou řadu paralel i v pracovním životě. Jak se tedy dá prokrastinace porazit?

Příčinou je úzkost

Prvním krokem je odstranit její hlavní příčinu, kterou ve většině případů bývá úzkost z možnosti selhání. Ta má mnohé kořeny. Na čistě psychologické úrovni je na vině většinou perfekcionistická výchova. Uvědomit si, že neúspěch je stejně nutnou součástí života jako placení daní či smrt, má osvobozující účinky. Problém nevězí jen v úzkostném zaměstnanci. Pokud je na pracovišti mor prokrastinace velmi rozšířený, stojí za pohled i firemní kultura. Jak nadřízení hodnotí své podřízené? Je úspěch normou a neúspěch problémem? Nebo je přiměřená míra neúspěchu tolerována a přijímána a úspěch je odměňován? Jakým způsobem jsou zaměstnanci motivováni?

Dále je zapotřebí začít prokrastinaci postupně odstraňovat na všech úrovních. Pokud už přijmeme neúspěch jako součást života, musíme si také uvědomit, že vyhýbání se neúspěchu nás stojí i úspěch. Když práci neděláme, neriskujeme její zkritizování, ale zároveň se připravujeme i o odměnu, pokud bude dobře odvedená. Emoční problémy spojené s prokrastinací náš výkon navíc nutně zhoršují. Úzkostný člověk trpící pocity viny přirozeně neodvede tak dobrou práci, jako spokojený zaměstnanec jistý si svými schopnostmi a akceptující možnost selhání.

Aby práce plynula...

Jednoduchým způsobem, jak začít rozbíjet bludný kruh prokrastinace, je prostě začít pracovat a nemyslet přitom na všechny katastrofy, které máme obvykle jen ve své hlavě. Činnost sama vás pak zcela pohltí a získáte to, čemu psychologové říkají flow. Jde o úplné ponoření do činnosti, ve které zcela zapomenete na sebe sama. Můžete tak pracovat celé hodiny, aniž byste mysleli na cokoli jiného a při dokončení práce zažít slastný pocit únavy po dobře vykonané práci.

Prokrastinace se týká všech sociálních vrstev a boj s ní je nesnadný, ale možný. Pokud jste vedoucí pracovník a vaši zaměstnanci ze své osmihodinové pracovní doby stráví pět hodin v kuchyňce nad kávou, pak bude nejspíše problém v tom, jakým způsobem jsou motivováni a jak jejich práci hodnotíte. Trpíte-li tím, že sami odkládáte práci, pak na trhu existují celé stohy knih, které vám mohou s vaším problémem pomoci. Nejdůležitější je prostě jen začít.

Zdroje:

Knaus, E. D., William. (2010). End Procrastination Now!: Get it Done with a Proven Psychological Approach (1st ed.). McGraw-Hill.

další články na téma: motivace, prokrastinace, perfekcionismus, zpětná vazba