Kreativita vs. zkušenost. Co je důležitější?

Pokud se podíváme na průměrný inzerát nabízející nějakou práci, narazíme většinou na požadavek určité doby praxe na obdobné pozici. Je to požadavek pochopitelný, neboť zaměstnavatelé chtějí mít jistotu, že nebudou muset nově příchozího zaměstnance dlouze školit a zaučovat. Nabízí se však otázka, zda je délka praxe skutečně měřítkem efektivity zaměstnance a zda se nevyplatí občas uvažovat i o přínosu člověka, který nemá tolik zkušeností, ale je na první pohled spíše kreativní povahy.

Kreativita: riziko a zisk

Kreativita je měřítkem úspěchu u mnoha profesí. Redaktor, copywriter či grafik jsou toho jasnými příklady. Kreativita však může být přínosem i u profesí, kde by se to na první pohled tolik nezdálo. V informačním věku musíme počítat s tím, že dobré know-how je základem úspěchu každé firmy. Toto know-how lze obohatit jedině procesem, který je do jisté míry kreativní. Takové procesy sebou pochopitelně nesou riziko, protože základem kreativity je myšlení "out of the box", tzn. v nezmapované oblasti nových nápadů, jejichž aplikace se může i nemusí nutně vydařit podle představ. Potenciální zisk je však značný.

Kreativní řešení problémů patří spolu s ochotou a schopností učit se, komunikativností, osobnostní vyrovnaností, schopností spolupráce a mnohými dalšími charakteristikami zaměstnance mezi klíčové kompetence, které jsou na rozdíl od odborných znalostí základním kamenem úspěchu. Odborné znalosti získává zaměstnanec právě díky těmto kompetencím. Zatímco znalosti v našem kulturním prostředím poměrně rychle zastarávají, a to obzvláště v technických oborech, tak klíčové kompetence jsou stálou přidanou hodnotou, která u motivovaného zaměstnance, který jimi disponuje, zaručuje zájem o doplňování jeho vzdělání a zlepšování schopností.

Složky a proces kreativity

Tvořivost je u každého jedince do určité míry vrozenou kompetencí. Jejími základními charakteristikami jsou:

• Fluence neboli plynulost myšlení, které je charakterizováno schopností rychlé produkce různých nápadů a bohatostí přístupů k problému.
• Flexibilita zaručující schopnost měnit staré a nefunkční vzorce řešení problému.
• Originalita umožňuje nový pohled na věc a hledání zcela nových možností.
• Redefinice kombinuje prvky starého systému do nových vztahů a umožňuje definovat problém dosud nepoužitou cestou.
• Senzitivita ovlivňuje citlivost na potenciální problém a jeho včasné odhalení.
• Elaborace pak označuje zpracování řešení do patřičných detailů a schopnost promyslet všechny důsledky, které z nového řešení plynou.

Všechny tyto procesy vyžadují pochopitelně určité odborné zázemí, které je získáváno zkušeností ať už ve vzdělávacím systému nebo v samotném pracovním procesu. To, co však umožňuje a podporuje tvůrčí řešení problémů ve firmách, je především jistá míra svobody a důraz na osobní zodpovědnost jedince. Důležitá je zde i kvalitní zpětná vazba, která bez přílišné kritiky zlepšuje kreativní proces a udává mu jistý žádoucí směr.

Nohama na zemi či hlavou v oblacích

Za zmínku také stojí problematika konvergentního a divergentního myšlení. Zatímco konvergentního myšlení směřuje k jedné odpovědi na konkrétní otázku, tak divergentní myšlení vytváří mnoho odpovědí a umožňuje zcela nový pohled na problém. Jednoduchým příkladem, kde použijete konvergentní myšlení, je matematická úloha, která má jen jedno řešení. Prostoru pro inovace zde moc není. Jedná se tedy o přísně logické myšlení, naučené a potvrzené zkušeností. Divergentní způsob myšlení je pak daleko vzácnější, protože je také intelektuálně podstatně náročnější. Oba tyto způsoby myšlení se v tvůrčím procesu nutně prolínají.

Přílišná kreativita ale vede k roztříštěnému pohledu na problém a mnohdy neekonomickým řešením. Kromě toho je pro takové lidi typické, že svoje nápady málokdy dotáhnou do konce a delegují nudnou práci na ostatní. Oproti tomu spolehnutí se na léta zkušeností může vést k jisté rigiditě v uvažování, které je pak charakteristické zaběhnutým vzorcem myšlení, který se během let praxe osvědčil. To ale nemusí nutně znamenat, že se osvědčí i na pozici nové.

Pokud se tedy podíváme na tvořivost jako na jednu z klíčových kompetencí zaměstnance, musíme ji také oddělit od pojmu inovace. Kreativec chrlí nápady a inovátor je uvádí do praxe. Ideálním zaměstnancem je člověk kreativní s dostatečným odborným zázemím a zkušenostmi, který je schopen adekvátně posoudit kvalitu a realizovatelnost svých nápadů a nakonec inovovat stávající procesy.

Zdroje:

Gogatz, A., & Mondejar, R. (2005). Business Creativity: Breaking the Invisible Barriers. Palgrave Macmillan.

Guilford, J. P. (1967). The nature of human intelligence. McGraw-Hill.

Pechová, J. (2010). Řešení problémů a tvořivost (Metodologie rozvoje) (dizertační práce). ČZU, Praha.

Tvořivost. (2013, May 26). V Wikipedie. Získáno z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tvo%C5%99ivost&oldid=9931946

další články na téma: motivace, kreativita, zkušenost, zpětná vazba