Důsledky neslušného chování sahají daleko

Neslušnost či nezdvořilost (angl. incivility) na pracovišti se na první pohled nemusí zdát jako tak zásadní problém. Mít v týmu nespolečenského člověka, který tolik nedbá na ostatní a chybí mu respekt ke spolupracovníkům přece není tak hrozné, když dělá alespoň dobře svou vlastní práci. Také si to myslíte? Jste na omylu!

Špatnou náladu si odnáší do práce i vás partner

V nedávné studii Merideth Fergusonové z Baylorské univerzity v Texasu bylo prokázáno, že stres plynoucí ze špatných poměrů na pracovišti, dokonce z nevhodného a obtěžujícího chování byť i jednoho kolegy, se přenáší i do osobního života jeho spolupracovníků. Autorka zde zkoumala, nakolik se každodenní dlouhodobý stres z takovýchto pracovních podmínek promítá do vybraných aspektů života mimo práci. Pomocí dotazníků si všímala především změn v blízkých vztazích lidí, kteří tento typ stresu dennodenně prožívají.

Asi pro vás nebude překvapením zjištění, že špatná nálada se z práce snadno přináší domů a celková podrážděnost má špatný vliv nejen na partnerský život, ale obecně na celou rodinu. Její zjištění šla však dále. Partneři vystresovaných lidí přenáší svůj vlastní stres na svoje pracoviště, čímž způsobují nové konflikty a problémy. S trochou nadsázky lze tedy říci, že jeden otravný kolega nenaštve jen vás, nýbrž právě skrze vás klidně i tucet dalších lidí.

Předchozí výzkumy na tomto poli sice prokázaly spolehlivě první předpoklad, tzn. že špatná nálada se z práce přenáší domů, ale až Fergusonové se podařilo poukázat na fakt, že i od partnerů a blízkých lidí nespokojeného zaměstnance se mrzutost přenáší na jejich kolegy. Ti tento stres přenáší zase k sobě domů a tak dále. Vzájemná neslušnost a nezdvořilost se pak lidem ještě vrací zpátky, což dále celou situaci komplikuje.

Vztahy jsou základem pracovního výkonu

Tento typ interpersonálního stresu je podstatně hůře zvladatelný než jiné typy stresorů, protože jako sociálním bytostem nám obecně záleží na dobrých vztazích. Může tak vést ke snížené pracovní spokojenosti, kariérní stagnaci nebo dokonce výpovědím. Obecně bývají k mezilidským vztahům citlivější ženy a proto je tento typ stresu také více zasahuje. Ženy mají také nižší tendenci podobné situace řešit s vedením.

Více než polovina lidí, kteří pravidelně zažívali neslušné chování na pracovišti uvedla, že místo práce často uvažovali nad tímto incidentem nebo se obávali dalšího setkání s neslušným člověkem. Více než třetina pak uvedla, že si v práci splnili jen to, co museli, a nebyli ochotni přemýšlet nad inovacemi či se angažovat v jakýchkoli nadstandardních aktivitách. Jednoduše řečeno se přestali snažit. Pět procent dokonce uvedlo, že začalo krást vybavení kanceláří.

Zrychlené tempo a fluktuace pracovní síly

Někteří autoři zdůrazňují, že je obecně neslušné a nerespektující chování ve firmách na vzestupu. Jedním z důvodů je rychlý rozvoj moderních technologií, které postupně nahrazují normální lidskou komunikaci. Být na někoho neslušný po telefonu je podstatně jednodušší, než říci mu to samé tváří v tvář. Zrychlené tempo pracovního života také odebírá čas na přátelskou komunikaci a nutí zaměstnance soustředit se převážně na výkon, což vytváří stálý stres.

Jiní autoři se zase soustředí spíše na fluktuaci pracovníků, zvyšující se počet part-time zaměstnání a brigád. Je opět velmi jednoduché chovat se neslušně, když do firmy docházíme jednou za týden a nejsme na ní existenčně závislí, než když víme, že se budeme se svými spolupracovníky stýkat každý den po celou pracovní dobu.

Jasná pravidla a osobní iniciativa

Existují ale dvě cesty, jak riziko takového chování snížit nebo alespoň zamezit tomu, abychom z něj plynoucí špatnou náladu nosili domů a otravovali tak i své okolí. První z cest jsou změny na úrovni organizace. Jasným definováním firemní kultury získávají zaměstnanci pevnou půdu pod nohama a vědí, co si mohou a nesmí dovolit, a zároveň se nebojí vyjádřit s nevhodným chováním nesouhlas a řešit ho. S jasně určenou firemní kulturou pak jde ruku v ruce pečlivý výběr nových zaměstnanců. Odhalit uchazeče, který má opakující se problémy s neslušným chováním v práci, by měl zvládnout každý personalista bez větších problémů.

Další možností jsou školení interpersonální komunikace, stres managementu nebo zvládání konfliktních situací. Hlavní zodpovědnost ale padá na hlavu manažera či nadřízeného, který by se měl o poměry mezi svými podřízenými zajímat a být připraven řešit spory a stížnosti. Vzájemná důvěra mezi zaměstnanci a managementem je základem a nutnou podmínkou k efektivnímu řešení podobných situací.

Pokud se ale na úrovni organizace problém řešit nedaří a stává se chronickým, pak stále není třeba věšet hlavu. Existují efektivní metody, jak se vypořádávat se stresem a nenosit si práci domů. Pomoci může nějaký jednoduchý rituál, který provedete cestou z práce, kterým hodíte pracovní část dne za hlavu a budete se nadále soustředit jen na svůj osobní život. Již zmíněné kurzy zvládání stresu jsou pochopitelně otevřené i pro iniciativní jednotlivce. Proti stresu má také zázračné účinky sport, relaxace či posezení s přáteli.

Zdroje:

Cortina, L. M., Magley, V. J., Williams, J. H., & Langhout, R. D. (2001). Incivility in the workplace: Incidence and impact. Journal of Occupational Health Psychology, 6(1), 64–80. doi:10.1037/1076-8998.6.1.64

Ferguson, M. (2012). You cannot leave it at the office: Spillover and crossover of coworker incivility. Journal of Organizational Behavior, 33(4), 571–588. doi:10.1002/job.774

Pearson, C. M., Andersson, L. M., & Porath, C. L. (2000). Assessing and attacking workplace incivility. Organizational Dynamics, 29(2), 123–137. doi:10.1016/S0090-2616(00)00019-X